(…) "To úkolové odměňování! Hodně jsem se naučil. Nejdříve, to vypadalo, že stačí jenom pracovat lépe a velký výdělek je zajištěn. Brzy jsem si všiml, že ač se snažím sebevíc, měsíc co měsíc mám stejně jen cca čtyřicet procent k základu. A když se nesnažím, také.

To bylo nepsaným pravidlem pro vyplnění všech výkazů. Před tím v dolech jsem vyplňoval výkazy pro dělníky osobně a vždy se snažil použít vyšší koeficient, za což mi Baryšev vždy vynadal.

Ani zde nás nikdo nechtěl urazit, jenže to je pojem široký. Například v čistozvonovské skupině byla práce nová, dosud nenormovaná. Byly stanoveny prozatímní normy. Snadno jsme je překročili. Ihned jsme dostali nové a vyšší. Opakovalo se několikrát za sebou.

Pak jsme s mladým inženýrem Safronovem zlepšili způsob výpočtu: pomoci jednoduché geometrie jsme to zjednodušili tak, aby se u každého výpočtu logaritmické pravítko posunovalo jen jednou, nikoliv třikrát.  To značně zvýšilo tempo naší práce.

-    Poslouchej, - zeptal se mne Safronov, - stačí Ti vydělat dvacku denně?

-    Myslím, že jo.

-    Mne také. Pak tedy nebudeme počítat více než pět set  míst, nebo nám zase zvýší normu.

Stalo se. Starý, který o tom nic netušil, se zasloužil tím, že jsme si zachovali přivýdělek padesát až šedesát procent, místo čtyřiceti.

Mimochodem, jednou mi také dovolili si vydělat, jak se říká, "co hrdlo ráčí". Stalo se to zanedlouho po známém počinu Alexeje Stachanova na začátku stachanovského hnutí. Na náměstí Nogina byla umístěna postava stachanovce. Na úřadech se vyhlašovaly dny, kdy každý mohl stanovit rekord. U nás, při kreslení profilů, jsem splnil přes dvě normy za den a byl jsem druhý v kanceláři.

Tehdy jsme nevěděli, že se pro Stachanova předem připravoval "polotovar", jinak bychom také připravili polotovary profilů a pětinásobně bychom překročili tak zvané "technicky odůvodněné" normy. A bylo by!

Citováno podle: Rabinovič M. Poznámky sovětského intelektuála, M.: Novoje literaturnoje obozrenije, 2005 (1934), s. 121-122.